Knižní tip 9. 9. 2016: Vstupte bez klepání

Všichni to máme podobně: času je málo a na čtení ještě míň. Takže si poměrně pečlivě vybírám, co budu číst. A blogy nečtu skoro nikdy. Vůbec nevím, jak se stalo, že narazila na text od paní Zuzany (mimochodem Blogerky roku 2014), ale zasmála jsem se a rovnou se pídila po dalších. Dalších pár měsíců jsem chodila na její blog cíleně. A nejednou mne napadlo, že tohle si vysloveně žádá knižní formát a že tu knížku musím mít. (Mám:) A vy si ji určitě musíte přečíst!:)

Autorka se nebojí dělat si legraci sama ze sebe, píše s nadsázkou o běžných událostech všedních dní. Někdy jsem měla dojem, že snad píše o mně, jindy mi ulevilo, že "tohle" se mi ještě nestalo:) Zkrátka když tuto (na mé gusto příliš malou) knížku čtete, je to jakobyste poslouchali ty nejvtipnější rodinné historky.

Že je knížka skvělá, si nemyslím sama. Svědčí o tom fakt, že průměrně mají články Zuzany Hubeňákové čtyři a půl tisíce čtenářů. Někteří její fejetony připodobňují k ženské verzi Deníčku moderního fotra, jiní ke Kafe a cigárko Marie Doležalové. "Deníček" jsem zatím nečetla (ale chystám se, protože na podzim se připravuje další díl, do něhož bude přispívat právě i ZH), ovšem za mne je tolik oceňované "Kafe @ cigárko" proti "Vstupte bez klepání" jen slabý čajíček. Nebo kafíčko:)

PS: Kdybyste knížku v knihovně nenašli, protože je v jednom kole, nebo chtěli zjistit, jestli je to vážně tak dobré, mrkněte na blog. Třeba sem nebo sem a nebo tady.

Hezký víkend, Lenka