Město Moravská Třebová bylo do druhé světové války součástí německého jazykového ostrova, proto novodobá historie městské knihovny začíná rokem 1945. Knihovna sídlila v budově Holzmeistrova muzea a prvním dobrovolným knihovníkem byl poštovní úředník p. A. Hloušek. Knihovní fond začal budovat z darů místních občanů. V roce 1951 měla knihovna asi 2.000 svazků a k 1. září téhož roku byla zprofesionalizována. Funkci knihovnice a zároveň ředitelky převzala paní Marta Karásková. Pod jejím vedením se z knihovny stalo centrum kulturního dění města. V knihovně se pořádaly nejrůznější akce, nejvíce oblíbeny byly besedy se spisovateli zvučných jmen - František Kožík, Zdeněk Pluhař, František Buriánek, František Tenčík aj. Během této éry knihovna získala tehdy nejvyšší vyznamenání.
V roce 1964 převzala vedení knihovny paní Blanka Vašková. To už v knihovně pracovaly 2 profesionální knihovnice. K dalšímu posílení pracovních úvazků došlo v roce 1970, kdy nastoupila paní Dagmar Lexová, která se ujala i řízení knihovny. V létě 1979 se knihovna přestěhovala do budovy zámku. V roce 1983 došlo k centralizaci sítě veřejných knihoven okresu Svitavy. Do ní se zapojila i moravskotřebovská knihovna. Zvýšená činnost knihovny a budování střediskového systému si vyžádal další nárůst pracovních sil. Od roku 1983 v knihovně pracovaly již 4 profesionální pracovnice.
V roce 1990 se vedoucí knihovny stala paní Ludmila Koláčková. Díky rekonstrukci zámku knihovna získala nové, větší prostory a bylo možno zřídit dvě samostatná oddělení - dětské a dospělé. S touto zásadní změnou v historii knihovny je spojeno zvýšení pracovního úvazku o pracovnici dětského oddělení.
Na slavnostním otevřením zrekonstruované knihovny, 7. 11. 1997, se městská knihovna stala Městskou knihovnou Ladislava z Boskovic. V březnu 1998 byl spuštěn automatizovaný knihovní systém LANius.
Poměrně zásadní změna nastala prvního ledna 2003, kdy se knihovna stala příspěvkovou organizací města a získala právní subjektivitu.
O dvě léta později, v roce 2005, byla díky rekonstrukci další části zámku vybudována studovna, v níž je pět počítačů a prostor pro studium prezenčních výpůjček. Tato změna si vyžádala další celý úvazek, a tak se počet zaměstnanců knihovny ustálil na sedmi.
Roku 2008 Městská knihovna Ladislava z Boskovic získala certifikát Společnost přátelská rodině.
Od února 2014 je ředitelkou knihovny Lenka Greplová. O rok později se knihovna zapojila do projektu LiStOVáNí, tedy cyklu divadelních představení s knihou v ruce. Díky tomu do Moravské Třebové přijíždějí různí světoví spisovatelé, například španělská autorka dětských příběhů o Manolitovi Elvira Lindo, americká psycholožka a pedagožka Torey Hayden a nebo světoznámý a v Evropě velmi oblíbený Robert Fulghum.
V témže roce, 2015, začala knihovna poprvé ve své historii vystupovat v jednotném vizuálním stylu. Vzniklo logo knihovny, nový web, ale třeba také razítko, vizitky a čtenářské průkazy.
V červnu 2018, tedy po dvaceti letech, knihovna mění knihovní systém a řadí se tak po bok více než stovky českých a tisíců knihoven po celém světě, které užívají otevřený knihovní systém Koha.
K prvnímu březnu roku 2023 knihovna uzavírá studovnu z důvodu její nízké využívanosti. V prostorách studovny vzniká multifunkční prostor, který bude od září 2023 využíván pro informační lekce, komornější přednášky apod.
Ladislav z Boskovic (1486-1520)
Ladislav z Boskovic byl jedním z nejslavnějších mužů přelomu 15. a 16. století na Moravě a přední osobou svého rodu.V mládí odešel studovat do Vlach, vzdělával se na tamních vysokých školách. Po skončení studií cestoval po světě, dostal se i do Asie a Afriky. Při návratu domů si dovezl mnoho knih a rukopisů, hudebních nástrojů, obrazů a soch. V roce 1482 se stal kanovníkem olomouckým a proboštem Bezpremským a později proboštem u sv. Petra v Brně.
Po smrti svého bratra Jaroslava se vzdal duchovních hodností a ujal se rodového majetku. V roce 1486 koupil Moravskou Třebovou, která se stala jeho oblíbeným sídlem, kde v letech 1492-1495 postavil zámek a přivedl sem i svůj dvůr.
V síních zámku měl Ladislav z Boskovic své vzácné vědecké a umělecké sbírky dovezené z cest a hlavně bohatou knihovnu rukopisů a prvotisků řeckých a římských autorů. Jeho sbírky obdivoval osobně v roce 1497 král Vladislav a v r. 1517 Švýcar Rudolf Agricola, který ve svém listě Ladislavovi píše: "Užasl jsem, když jste mi, příchozímu, ráčil ukazovati v skříních otevřených biblioteku, naplněnou spisy nejslovutnějších skladatelů a když jste, předkládaje mi nástroje hvězdářské, zeměpisné a hudebně velmi uměle zhotovené, vysvětloval mnohé věci, jež toliko nejdůmyslnější mužové znáti mohou."
Vláda Ladislava a jeho nástupců znamená po celé 16. století v životě poddanského města šťastné období rozmachu a růstu. Město těžilo z různých výsad. Hospodářská prosperita umožnila rozsáhlou a velkorysou přestavbu celého města a vzrůst hmotného blahobytu i široký kulturní rozkvět. Ze všech památek se zachoval bohužel pouze raně renesanční gobelín.
Po pěti stech letech, v roce 1997, se k odkazu šlechtice, jehož život byl spjat s historií města, přihlásila městská knihovna a jeho jméno si vzala do svého názvu.